Reklama
 
Blog | Jana Hotarkova

Kde je domov?

Po sedmi letech opet ziji doma. Co a kde je vlastne domov? Mam mit pocit viny za to, ze se doma necitim jako doma? Za to, ze muj druhy domov mi chybi? Rozhodla jsem se hledat hezke misto k ziti v Ceske republice.

Poslednich pet let jsem zila v jizni Anglii. Na pobrezi. More jsem mela temer za domem. Obcas nas rano budil krik racku. Vzduch je tam cisty a lidi se usmivaji. Na idiota narazite vsude, ale obecne jsou lide slusnejsi, pratelstejsi a vice se usmivaji. Reknou sorry, kdyz do vas vrazi. Prechody pro chodce funguji. Auta zastavi a vy prejdete cestu. Prodavacky za pokladnou rikaji dobry den a jak se mate. Muzete si s nimi dokonce i popovidat. Lide ziji pomaleji. S prvnim slunickem sundavaji ponozky a sedi v pisku u more.

Zila jsem na malem meste. Bylo tam cisto. Znali vas v kavarne. Zdravili vas v obchode, kde jste pravidelne nakupovali. Obcas se stavalo, ze vedouci posty stal ve dverich a pri prichodu vas pozdravil a rekl how are you? Kdyz lidi vystupuji z autobusu (pouze prednimi dvermi) podekuji ridici. Kdyz lidi nastupuji do autobusu, necpou se. Maminku s kocarkem pusti jako prvni. V centru mesta nebylo zadne velke nakupni centrum. Pouze obchody a kavarny a velky park a zahrady. Po nakupech jste si mohli sednout na travnik a nechat dite behat kolem. Krmit veverky a holuby. Projit zahradami az k mori a tam si treba sundat ponozky.

Detska hriste jsou pro deti. Jsou ohrazena a krome klouzacek tam jsou i travnate plochy. S detmi muzete do kterekoliv kavarny. Nekouri se tam. Muzete i na obed do kterekoliv restaurace. Z tehoz duvodu.

Reklama

Nemluvim za celou Anglii. Mluvim pouze o meste Bournemouth. Muj syn se tam narodil. Kdyz mu bylo dva a pul roku privezla jsem ho zpatky ‚domu‘. Do Ostravy. A po sedmi mesicich ‚doma‘ si kladu otazku, kde je vlastne domov? Co je dulezite? Dychat cisty vzduch? Nebo byt ve sve zemi? Setkavat se s prijemnymi lidmi? Nebo byt vtazen do davu obhroublosti? Temer vse je opakem toho, co bylo. Tahle dlouha zima tomu nepomaha. Politicka situace rovnez ne.

A mi se styska. Po te modre obloze a vlhkem vzduchu. Po kriku racku. Po ‚how are you‘. Dokonce i po desti.

A silim z tech panelaku kolem. Z inverze. Silim ze spiny. Z cekani na vetsine prechodech. Z tramvajovych zastavek posetych vajgly.

A tak hledam hezke mesto k ziti…

Anebo jen opisu kruh a vratim se zpet…