Zrovna jsem si v hlave srovnavala o cem budu psat, kdyz mi prislo dalsi cislo Respektu. V rubrice Dopisy jsem si precetla reakci ctenare na clanek o rodinne politice ve Francii (Respekt 6/09), ktery jsem ja sama bohuzel necetla. Prekvapilo mne vsak s jakou sebejistotou tento ctenar utocil nejen na svobodnou matku, ktera je v clanku citovana, ale i na samotneho autora, pana Formanka. Tomuto ctenari se nelibi, ze vyse zminovana svobodna maminka ma moznost pracovat a s financni pomoci od radnice umistit sve dite do skolky. Tohle prece neni vzor, ktery by mel pan Formanek predkladat nasim matkam. Nase matky deti vychovavaji, a tudiz nemaji zajem je umistovat do skolek ci jesli.
Rada bych se dotycneho pana zeptala kolik on vychoval deti? Zda s nimi travil 24 hodin denne po dobu tri let? A zda byl v pozici rodice – samozivitele? Ale pravdepodobne bych se vubec nenamahala diskutovat s timto extremnim, odvazila bych se i rici patriarcharnim, nazorem. Takto mi alespon dopis tohoto ctenare pomohl s uvodem meho clanecku.
V soucasne dobe matky opravdu nemaji volbu ohledne sladeni soukromeho a pracovniho zivota. Myslenka privydelku k rodicovskemu prispevku je nesmyslna a v praxi tezko proveditelna. Pokud maminka nema pomoc rodiny, tak v pripade umisteni ditete do jesli na vice nez 5 dni v mesici rodicovsky prispevek ztraci. Existuje ovsem moznost soukromych jesli, ktere nemaji povinnost navstevu ditete v zarizeni hlasit. Tudiz matka rodicovsky prispevek nadale pobira a s jeho pomoci hradi poplatek za jesle, ktery se konkretne v Ostrave pohybuje kolem 6.- 7.000,- Kc mesicne. A stat takto vlastne dotuje soukrome jesle.
Situace v Anglii samozrejme neni idealni a pro matku je vzdy tezke sladit pracovni dobu, dostupnost jesli, dojizdeni a dalsi organizacni zalezitosti. Nicmene prvni rozdil je v tom, ze jesli je dostatek a jsou otevreny az do 18.00 hodin. Rodicovsky prispevek jako u nas neexistuje, ale matka, ktera nepracuje a stara se o dite, dostava socialni davku, pridavek na dite, dan na dite a prispevek na bydleni, ktery se v pripade tohoto minimalniho prijmu,pohybuje okolo 70% vyse najemneho. U prispevku na bydleni odpada byrokracie ohledne trvaleho pobytu, protoze tento pojem, jak ho zname my, tady neexistuje. Byt si pronajimam a na zaklade smlouvy s majitelem bytu, prispevek na bydleni dostanu.
V pripade, ze matka nastoupi do zamestani na minimalne 16 hodin tydne, dostava se ji financni pomoci pri uhrade jesli, a to az do vyse 80%. Samozrejme prichazi o socialni davku, kdyz ma svou vyplatu a rovnez se snizuje prispevek na bydleni umerne k vysi noveho prijmu.
Co mne ohledne otazky jesli prekvapilo nejvice, jsou nektere velmi zkreslene nazory at uz laiku ci dokonce odborniku. O jeslich se stale mluvi jako o socialistickych zarizenich, kde deti trpi a jsou poznamenany na cely zivot. O matkach, ktere chteji dite umistit do jesli jako o nezodpovednych a sobeckych karieristkach. Nezapominejme, ze jde o moznost volby! Ja osobne bych sveho syna v jeho sesti mesicich do jesli nedala. Ale jsou maminky, ktere to udelaji, at uz z duvodu navratu k profesni kariere ci z duvodu financich. Myslenka rozsireni jesli prece svobodu matkam neodpira, ba naopak. Copak po nas nekdo chce stavet jesle a pote zavest povinnou dochazku do jesli, ci primo nutit rodice, aby zde sve ratolesti odkladaly? Jde prece o moznost umistit dite do jesli treba jen na par hodin denne nebo jen dva dny v tydnu, aby matka mohla pracovat na polovicni uvazek.
Muj syn bude mit za dva tydny 2 roky. Do jesli zacal chodit pred par tydny, a to dvakrat tydne na 3 hodiny. Je to velmi spolecensky tvor, zvidavy a rad navazuje kontakty s dospelymi. V jeslich se mu libi, casto se stava, ze nechce jit domu, kdyz ho vyzvedavam. Jelikoz ho vychovavam sama, myslim si, ze zmena prostredi mu jen prospeje. Naucit se delit se a hrat si s ostatnimi detmi. Pokud by plakal do jesli bych ho nevodila. Proto mne prekvapila veta pana psychologa Jiriho Ruzicky "Dokonce lze rici, ze prave proto, ze deti nemaji otce, by do jesli nemely byt umistovany vubec." (Respekt 8/09). Nevim jak muze pan psycholog takto zevseobecnovat. Kazde dite je jine. A uz bych se opakovala s argumenty, ze prave svobodne maminky potrebuji pomoc s hlidanim nejvice.
Duvod, proc jsem se uz loni nevratila domu je prave ta omezena volba. Jako matka – samozivitelka potrebuju pracovat, abych zajistila sebe a sveho syna, ovsem jak mohu jit do prace, kdyz nemam kam "dat" sve dite? Jiste, mohu ho umistit do soukromych jesli a nepoctive dal pobirat rodicovsky prispevek a timto jesle zaplatit. A pokud bych chtela byt se synem doma do jeho 3 let (jak ostatne navrhuje pan psycholog Ruzicka), je nejlepsim resenim nastehovat se do bytu k rodicum, protoze vyjit s 8.000,- Kc mesicne si nedovedu predstavit.
Je to samozrejme muj osobni nazor a mozna to neni tak hrozne jak to vyznelo. Byla bych rada, kdyby se mi ozvaly svobodne maminky se svymi zkusenostmi a nazory.