Komentáře: Kdo potrebuje jesle?

Od: Anonym

Anonym — Tue, 26 Jan 2021 08:09:58 +0000

Od: Magda Z

Magda Z — Sat, 28 Feb 2009 16:25:43 +0000

Angelo
Moje zkušenost je, že nemít dětí nebo mít např. jedináčka, to je spíš boj s babičkami apod. Přijmout takové rozhodnutí vnitřně není zdaleka takový boj, jako obhájit ho proti společnosti.

Ano, nikdo není jen doma, nebo jen v práci. U nás je to zatím tak, že děti jsou hodně malé, mladší stále jen kojím, ještě si je chci užít taky trochu větší, zažít s nimi na rodičovské i něco jinýho, než kolotoč plín 🙂 Takže jsem v tom sobec 🙂

Jinak k sobeckosti děti mít či nemít – hlavní je, že je pak člověk spokojený a udělá spokojený i ty případné děti 🙂

Od: Angela

Angela — Fri, 27 Feb 2009 20:30:25 +0000

To Piži + Magda Z
souhlasím: nemám děti, aby mi zajistily budoucnost. Neočekávám od nich, aby se o mě později staraly. Co jim dnes dám, není investice s očekáváním návratnosti (spousta lidí to ale takhle má: očekávají návratnost formou úspěchu nebo vděčnosti). Děti neglorifikuji, nevidím v nich jediný či nejvyšší smysl života, a nemám absolutně problém s tím, že někdo mít děti nechce. V životě můžeme dělat spoustu jiných, smysluplných věcí. Beztak je na světě už dost dětí, které by někoho potřebovaly.

Svým způsobem je mít děti sobecké. Ale stejně sobecké může být děti nemít: žije se prostě pohodlněji, když máš všechen čas pro sebe.

Zásadně se mi líbí, když se někdo nebojí mít děti a chová se k nim dobře. Je to důkaz optimismu a důvěry v život a budoucnost. To potřebujeme.

Můj muž chtěl být na rodičovské, a já neměla sebemenší důvod mu v tom bránit. Bylo vždy samozřejmé, že se navzájem pokryjeme jak to jde. Je to trochu složitější, ale uspokojivější pro oba. Nikdo není jen doma, anebo jen v práci

Od: Magda Z

Magda Z — Fri, 27 Feb 2009 15:46:51 +0000

Angelo
Moje zkušenost je, že záleží na konkrétním muži. Můj muž například by šel na rodičovskou rád, ale já ho nepustím (aspoň zatím tedy :), myslím, že v tomhle se společnost mění relativně rychle.

Absolutně souhlasím s tím, že pomoc systému musí být více adresná, pružná a nenásilná.

Od: jana

jana — Fri, 27 Feb 2009 15:08:53 +0000

Pruznost jesli – oprava hrubky
Mi jde o to,…. nechapu jak mi tamto y naskocilo!

Od: To babza

To babza — Fri, 27 Feb 2009 15:05:43 +0000

Pruznost jesli
Dekuji za nazor. I v nasich soukromych jeslich jsou dopoledni a odpoledni sessions, takze dite dochazi treba jenom dopoledne ci odpoledne nebo pravidelne tri cele dny v tydnu. Prave podle potreby matky, ktera takto muze zkombinovat hlidani jesle-babicka, pokud pracuje dele. Otazka je, ze polovicni uvazky prakticky nejsou..
My jde o to, aby lidi pochopili, ze jesle nejsou jenom o tech malych miminkach co tam strcime na 10 hod denne, 5 dni v tydnu.
Dovolila bych si nesouhlasit s Vasi posledni vetou. Prave dite kolem 1 ci 2 let uz si vice hraje a nemusi brecet, ale prave se do jesli tesit, na hrani…To uz zalezi na individualni osobnosti ditete.
Nyni si jdu precist Vase prispevky.Dekuji

Od: Piži

Piži — Fri, 27 Feb 2009 12:54:07 +0000

Angelo
Jestli ovšem hodláme neustále zachraňovat náš důchodový systém, tak nutně musíme skončit s planetou pokrytou vrstvami lidí, ale za to spokojenými důchodci. Máme systém, který se dneska zadlužuje protože věří že v budoucnu nás bude víc a budeme více spotřebovávat, to logicky jednou musí narazit na meze. Takže tahle strategie se musí změnit. Odmítám plodit děti proto, že někdo v minulosti nadělal dluhy, které já mám splácet. Takhle to dál nejde.
Svou budoucnost si mám zajistit já sám a ne to dávat jako úkol svým potomkům.

Od: Angela

Angela — Fri, 27 Feb 2009 11:57:19 +0000

Výchova dětí a péče o ně
se stále považuje za povinnost žen, proto míří morální ukazovaček na ně. Skutečnost, že i muži se často bojí mít děti (zřejmá napříkl. v Německu) se zamlčí.

Piži, možná máte pravdu. Ale tady nejde především o počet lidí na planetě, jde o důchody a mezigenerační solidaritu. Nejsem zastáncem panikaření: budeme holt pracovat do 70i, aby se armáda stárců nemusela nechat tak dlouho vydržovat příliš malým množstvím pracujících.

Moje dvojčata v jeslích nebyly. S manželem, který nějakou dobu nepracoval, jsme se střídali. Občas byl on víc doma než já. Pracovala jsem na volné noze, a kdybych vysadila několik let, musela bych začít od nuly. Žádný klient tři roky na vás nečeká. Vnímám silné dilema většiny žen. Kláním se před ženami jako jste Vy, které jsou na všechno samy. Je důležité jim pomáhat, ne na ně tlačit.

Ano: od muže nikdo nečeká, aby rázem na vše zapoměl, co ho dříve zajímalo, jakmile se stane otcem. Proč se to ve jménu mytizovaného mateřství očekává od žen?

Od: Magda Z

Magda Z — Fri, 27 Feb 2009 11:49:33 +0000

Paní Jano
Ano, uváděla jsem jen na pravou míru, jak to možná čtenář myslel. Nicméně, je to moje domněnka 🙂

Babzo, to mě překvapuje, ale beru osobní zkušenost 🙂 Pro mě osobně je první rok dítěte docela nuda, furt se nosí, kojí, diskuze nevede 🙂 Tak si nějak neumím představit, že bych ho – sotva to začne být zajímavé a nemusím si neustále odrovnávat záda v šátku – prskla do jeslí :))

Od: babza

babza — Fri, 27 Feb 2009 09:37:02 +0000

Paní Jano,
jsem zkušená „jeslařka“ – samozřejmě z let dávno minulých. Přesto si myslím,že některé problémy u nově vytvářených jeslí by se opakovaly. Protože na toto téma tady byly už dva články, doporučuji vám své vyjádření k nim. Jedná se o článek Jany Šubrtové – Kam s ním – z 21. 2. a především Marka Švehly-Závazek EU….-z 1. 2., kde mám dokonce 4 příspěvky.
U vašeho článku mě zaráží představa, že dítě by mohlo být v jeslích jen omezený počet hodin a omezený počet dnů – vy jste to tak praktikovala v jeho dvou letech…no to ale je spíš zpestření života toho dítěte. Většinou však ženy chodí do práce na 8 hodin, někdy zkráceně 6 hodin, a to 5 dní v týdnu. Od toho by se dal odvodit tedy počet hodin, jak dlouho má být dítě v jeslích. A rozhodně by neměly chodit na šestou hodinu ranní – další problém. A ještě k jednomu obecnému omylu: jedině malinké dítě si na jesle snadno zvykne, dát je tam později, třeba v roku, je horší, dítě už totiž ví, kde je mu líp a odpláče si to.