Clovek se vlastne rozhoduje neustale. O vecech vaznych i nevaznych, zasadnich a i o prkotinach. Nam slo o ta dulezita rozhodnuti, ktera nam mohou zmenit zivot. V te chvili delame to, co pokladame za nejlepsi v dane situaci. Pokud se za nekolik mesicu ci let ohledneme zpatky, nemeli bychom niceho litovat.
Protoze uz jsme "jinde" a danou situaci vidime s odstupem, s jinymi emocemi a nachazime se pravdepodobne v odlisnych okolnostech. Proste situace se lisi od te v dobe rozhodovani, a proto i sve rozhodnuti vidime rozdilne. A muze se stat, ze se divime proc jsme se rozhodli tak a ne jinak. No prave proto, ze tehdy nam bylo hure nebo lepe, potrebovali jsme to ci ono a byly v tom emoce. Zpetne vidime veci vzdycky jinak. A hlavne, uz jsme usli kus cesty, vysli na kopec ci zahli za roh a mame odstup a novou zkusenost. Proto bychom si meli pamatovat, ze vzdycky existuji dve cesty a cas tvori a meni. Pamatovat si, ze mame moznost volby a prilezitost jit po zvolene ceste jak nejlepe dovedeme.
Samozrejme ohlizet se muzeme, ale snazme si pri tom nervat vlasy….